ďadlův dotek 3

31. května 2007 v 13:06 |  Hororové povídky
Tomu se mi nechtělo věřit. ,,To je blbost!"řekl jsem.
,,A odkaď myslíš že sem přišla ta příšera?" gestikulova Linda. Zdálo se, že mě teď hodlá přemlouvat o tom, že má pravdu. ,,Tenhle dům je spojištěm naši dimenze a satanovy říše. Proto je tu někdy slyšet ten nářek. To jsou trýzněné duše, které jsou v některých nocích slyšet z pekla až sem. A ďábel sem posílá netvory, aby mu donášeli živé oběti!"
,,Hm," přikývl jsem. ,,A odkaď tohle všechno víš?"
,,Od jednoho pána co tu bydlel!" odpověděla Linda. ,,Před rokem záhadně zmizel a nikdo ho nenašel. Nejspíš ho odnesl jeden z netvorů a nebo se stalo to druhé..."
,,Co je to to druhé?" zeptal jsem se. Začínala mě ta věc zajímat.
,,Scházej se tu satanisti," řekla Linda. ,,Vyvolávaj tu zlý duchy vrahů a zločinců a rovněž zde vykonávaj svý rituály. Pijou krev a občas i zabíjej lidi, jejichž duše pak obětují ďáblu!"
Vzpoměl jsem si na kaluž krve na chodbě a člověka, který uřízl slepici nohu. Všechno to přesně zapadalo do sebe. Linda měla nejspíš přece jenom pravdu.
,,Tak to abych se tu začal bát!" pravil jsem bezmyšlenkovitě.
,,To teda jo!" přikývla Linda.
Začalo se pomalu rozednívat.
,,Já už půjdu,"řekla. ,,Doprovodíš mě?"
Souhlasil jsem a cestou jsem se dozvěděl další zajímavé věci. Ti podivní lidé, zobrazení na portrétech nad schody, byli první obyvatelé tohoto domu. Ovládali černou magii a dokázali tak tento dům spojit s peklem.
Zastavili jsme se až v průjezdě u toho depresivně působícího sousoší.
,,Co znamená tohle?" vyzvídal jsem.
Linda se otřásla. ,,Nevím a ani to radši nechci vědět."
Celý zbytek dne jsem přemýšlel, čeho všeho se v tomto domě dočkám. Je zde průchod do pekla. Chodí tu příšery a zlí duchové.
Setmění přicházelo jako nějaký hrozný démon, kterého jsem se děsil více než čehokoli jiného. S obavami jsem pozoroval zapadající slunce. Co příjde společně se soumrakem? Tato otázka se mi honila hlavou, když jsem uslyšel klepání na dveře. Trhnul jsem sebou leknutím. Kdo, nebo co to je? Potichu jsem se přiblížil ke dveřím. Litoval jsem, že nemají kukátko, takže jsem se nemohl podívat, co se za nimi skrývá.
,,Hele Tomáši, nedělej že tam nejsi!" uslyšel jsem hlas. Oddechl jsem si, byl to můj kamarád Luboš.
Otevřel jsem a on vešel dovnitř.
,,Moch si hned říct, že to seš ty!" řekl jsem.
,,Proč, ty se bojíš otevírat?"
Teď náhodou kápl na pravdu, ale mě se nechtělo nic přiznávat, navíc těžko bych mu vysvětloval něco o díře do pekla a satanovi.
,,Pochop!" řekl jsem. ,,Mám takový debilní sousedy. Pořád vopruzujou!"
,,Jo aha," přikývl. ,,Poslyš, ztratil jsem klíče od baráku a u zámečníka maj dneska zavřeno, takže se domu hned tak nedostanu. Moch bych přespat u tebe?"
,,Klidně!" řekl jsem a napadlo mě, jaké tu asi přes noc zažije překvápko. Luboš totiž patřil mezi ty lidi, kteří věří jen věcem, které viděj a dnes zřejmě spatří věci naprosto nevídané.
,,O tomhle domu je známý, že jsou tu katakomby ještě z dob baroka!" řekl. ,,Co kdybysme se tam šli podívat?"
Do katakomb se mi skutečně nechtělo. Vzpoměl jsem si na všechny příšery a duchy, co tu jsou. Navíc, průchod do pekla je zřejmě právě skrz katakomby. Ale jak to mám tomu degenovi vysvětlit?
,,Vždyť ani nevíme, kde je hledat!" namítl jsem.
,,Já bych začal ve sklepě!" uvažoval Luboš. ,,Tak pojď!"
Vyšel ze dveří a já ho neochotně následoval. Také jsem slyšel, že tu jsou katakomby a doufal jsem, že je nenajdeme. Jenže Luboš je schopný cokoliv neuvěřitelně zkomplikovat. Už jsme byli ve sklepě a Luboš zkoumal každé dveře. Nakonec jsme stanuli u těch posledních.
,,To bude vono!" řekl a opatrně vzal za kliku. Nahlédli jsme dovnitř a spatřili rozcestí tří chodeb. Nebyly ani zděné, byly z obyčejné hlíny.
,,To by se mohlo zbortit!" řekl jsem.
,,Kdepak, koukni se, jak je to pevný!" Luboš zabouchal pěstí na jednu ze stěn. ,,Až podivně pevný! Skoro jako by to vytvořily nějaký nadpřirozený síly!"zachechtal se.
,Dobře jsi na to kápnul!´ pomyslel jsem si.
Luboš vytáhl baterku a posvítil si do všech chodeb. Zastavil se u jedné, kde byla do zdi vyryta červeně obtažená šipka.
,,Hele!" ukázal. ,,Podíváme se, kam to vede!"
Vešli jsme do tunelu. Šipky nás směrovaly pravidelně každých deset metrů. Za nějakou dobu jsme dorazili na rozcestí u kterého rovněž nechyběla pomocná šipka. Přemýšlel jsem, co to má znamenat. Není tu snad vyznačená cesta do samotného pekla? Překročil jsem louži, kterou na zemi vytvořila voda stékající z vlhkých stěn. Z trhliny vylezli tři potkani a zvědavě na nás hleděli. Divil jsem se, jaktože nejsou plaší, nechtějí snad na nás zaútočit? Mé obavy se naštěstí nevyplnily, neboť potkani se po chvilce rozprchli.
Luboš se nečekaně zastavil, až jsem do něj málem vrazil.
,,Podívej se!" řekl překvapeně. ,,To je zvláštní!"
Ocitli jsme se v docela velké místnosti, kterou lemovaly několikapatrové regály plné podivných lahví a krabiček. Uprostřed byl obrovský kulatý stůl obklopen množstvím židlí.
Přistoupil jsem k jednomu regálu a opatrně prohlížel věci. Ze všeho nejdřív jsem si všiml špinavé sklenice, v které bylo něco jako od kořene vytrhnuté lidské nehty. O kus dál v podobné sklenici - zděsil jsem se, když jsem to viděl - byly oči. Vydloublé oči, které na mě slepě hleděly. Proboha, co tu ty věci dělají?
,,Tady jsou useklý ruce!" vykřikl ohromeně z druhého konce místnosti Luboš.
Prohlížel jsem další obsah regálů. Našli jsme další části lidských těl a orgánů, byly tu však i hadí šupiny, zvířecí drápy a několik velikých lahví plných temně rudé krve.
Pohlédl jsem na Luboše, který si prohlížel oprýskané kotlíky různých velikostí. Byl stejně zmatený a šokovaný jako já.
Můj zrak spočinul na několika tlustých vázaných knihách. Vzal jsem jednu do ruky. Byla velmi stará, zřejmě už několik století. Začal jsem v ní listovat. Byla ručně psaná, ale jazykem, jakému jsem nerozuměl. Zato mě zaujaly kresby, které v ní byly vyobrazeny. Byli to netvoři. Netvoři, ze kterých šel děs i když byli jen nakreslení. Mimojiné tam byl zvláštní tvor, vypadal skoro jako člověk, akorát měl medvědí hlavu a lví pracky z kterých vyrůstaly dlouhatánské drápy. Dále tam byl pták s dlouhým špičatým zobákem, kterým trhal maso z bezvládně ležícího člověka. A spousta dalších a dalších stvůr, jako z těch nejhorších představ.
Rychle jsem knihu zaklapl a otevřel další. Tahle neměla ilustrace, byla sice stará, ale ne tolik jako ta předešlá a k mému překvapení byla napsaná v Češtině! Zaradoval jsem se. Tohle přečtu. Písmo bylo velice ozdobné, plné různých kudrlinek a zbytečných ozdob. Autor si dal na úpravě zřejmě hodně záležet. Asi uprostřed knihy byla vložena záložka. Začal jsem číst odstavec, který byl podtržen tužkou:
-Když kuří hnáta ponoří se do nehybné vody v době kdy úplněk klepe na dveře, je ta pravá chvíle vyvolat satanova sluhu a spojit se s mocnostmi pekelnými. Ten kdoť...-
Bohužel jsem nestačil tento zajímavý návod dočíst, neboť se ke mě přiřítil Luboš.
,,Musíme se někam schovat!" vychrlil ze sebe. ,,Někdo sem jde!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

líbi se vám muj blog???

jj je to ten nej blog co znam 34.2% (111)
jj je suprrr 23.7% (77)
dobrý, ujde to 12.6% (41)
nic moc 8.3% (27)
znám lepší 9.5% (31)
fuj ble....tohle že je blog??? 11.7% (38)

Komentáře

1 aja aja | 3. května 2008 v 8:26 | Reagovat

je to strašidelný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama