ďadlův dotek 5

31. května 2007 v 13:09 |  Hororové povídky
,,Co se děje?" zeptal jsem se s nepříjemným tušením.
,,Támhle!"ukázala k jednomu z blízkostojících baráků. ,,Bydlí nějakej pán, kterej asi před třema rokama zmizel, pak byl dlouho nezvěstnej a asi před půl rokem ho našli v baráku kde ty bydlíš. Choval se dost divně, vlastně se tak chová doteď. Mluví něco o peklu, ale všichni si myslej, že je to blázen."
,,Jdeme za ním?"
Linda přikývla. Šli jsme tedy za tím člověkem, kterého peklo připravilo o rozum. Podle jmenovky na dveřích se jmenoval Antonín Roláč. Zaklepal jsem na dveře. Uvnitř se ozvalo vyděšené zaječení a pak nic.
,,Co to má znamenat?" divil jsem se.
,,Asi bysme měli jít dovnitř," navrhla nesměle Linda.
Vešli jsme tam a spatřili asi čtyřicetiletého muže. Podle toho jak se tvářil se nás skutečně bál.
,,Neubližujte mi!" vykřikl. ,,Nemučte mě! Prosím vás, ne!"
,,Uklidněte se!" řekla trochu vyděšeně Linda. ,,Nechceme vám nic udělat."
Muž, zřejmě pan Roláč se i tak začal třást strachy. Bezradně jsme se na sebe s Lindou podívali. Tohle jsme nečekali a teď jsme nevěděli, co máme dělat.
,,Vy jste pan Roláč?" osmělil jsem se zeptat toho vystrašeného muže.
Roztřásl se ještě víc a nesouvysle přikyvoval.
,,Skutečně vám nechceme nic udělat, chceme se jen zeptat, co se vám stalo."
Pan Roláč se nahlas rozevzlykal. ,,Peklo! Děs! Hrůza!" vykřikoval.
,,Mohl byste to popsat přesnějc?" požádala ho Linda.
,,Dělal jsem elektrikáře!" řekl pan Roláč rozrušeně. ,,Šel jsem kousek odsaď...starý ponurý dům...chodby, dlouho chodby...když jsem najedou padal, dlouho jsem padal a když jsem dopadl...úpně jiný svět!" pan Roláč se odmlčel a těžce oddechoval.
,,Co se dělo potom?" zeptala se Linda napjatě.
,,Kolem mě strašlivé stvůry!" řekl pan Roláč. ,,Neměli ústa, vypadali hrozně a chytili mě...hrozné, bylo to hrozné...vlekli mě strašlivou krajinou, kolem křik a nářek...nikdy jsem se tolik nebál...kolem příšery, lidské mrtvoly...hrůza...hrůza...a pak bolest...něco se mnou dělali...snažil jsem se bránit...černí netvoři...lámali mi kosti...jednoho jsem kopl a pak...vrhli se na mě...trhali mě na kusy a já znova srůstal...několikrát dokola a pak," pan Roláč se hlasitě rozbrečel ,,pak přišlo něco hrozného...hrozného...nic horšího jsem neviděl...drželo mě to...a já se ocitl někde...bylo to tam ještě horší...chtěl jsem umřit, strašně jsem chtěl umřít, přál jsem si, aby mě radši zase trhaly ty černé příšery,,,jen ne tamto...prosím, jen už nikdy tamto! Pak jsem se odtaď dostal pryč, ale ten děs mě měl stále ve své moci...křičel jsem, zmítal jsem se hrůzou, ale on tam stál a díval se na mě...krutý...strašně krutý, krutější bytost snad neexistuje...vzpamatoval jsem se a utíkal jsem pryč...běželi za mnou...byl jsem tam...netvoři...všude netvoři...schovával jsem se, několikrát mě chytili a rozsápali...já zase srost...proč?...proč se to stalo?...proč jsem raději neumřel?...dlouho...dlouho jsem tam byl...pak záře...zlatavá záře...zpátky chodby...a pak, pak mě našli!"Pan Roláč se zvedl z křesla a rozrušeně se třásl. ,,Bylo to peklo!" vzlykl. ,,Nic jiného to být nemohlo! Nechci už tam! Nikdy už tam nechci! Prosím! Moc vás prosím!"
Jen co domluvil, otevřely se dveře a pan Roláč se znovu roztřásl strachy.
Otočili jsme se a spatřili zavalitou ženu s válečkem na nudle v ruce.
,,Co tu chcete?" zaječela.
,,Nic!" řekla honem Linda. ,,My jenom, my jsme se chtěli zeptat tady pana Roláče, co se mu vlastně stalo."
,,Tahali jste z mého manžela rozumy?"zeptala se žena přísně.
,,Jaruš!" promluvil pan Roláč. ,,Chtějí mě vzít do pekla...já tam nechci! Já už tam nikdy nechci!"
Doteďka jsem s ním měl soucit, ale nyní mě naštval. Vždyť jsme mu nic nedělali a on teď tvrdí, že ho chceme vzít do pekla. I když za to chudák asi stejně nemůže.
,,Tak vy jste mému manželovi vyhrožovali, jo?" řekla pani Roláčová nepříjemně kyselým hlasem. ,,Zneužívali jste toho, že je psychicky a duševně nemocný a dělali jste si z něj legraci?!"
,,To ne!" přerušil jsem ji. ,,Jenom jsme se ptali na věci, které jsme potřebovali vědět!"
,,Hm!" ušklíbla se pani Roláčová. ,,Tak vy jste se jenom ptali!"
,,Na co máte ten váleček?" zeptal jsem se nervózně.
,,Sousedka mi dluží tři koruny!" vyštěkla pani Roláčová. ,,Tak jsem je k ní šla vymáhat. Prej nemá! No z tý rány co ode mě dostala se hned tak nevzpamatuje!"na chvilku se odmlčela. ,,Jo a vy to vyptávání taky nebudete mít zadarmo, koukejte navalit nějaký peníze!"
,,Cože?"
,,Koukejte vysypat všechno co máte, jestli nechcete dostat válečkem jako moje sousedka! A buďte rádi že na vás nejdu volat policii!"
Nezbývalo nám tedy nic jiného, než za rozhovor s panem Roláčem zaplatit. Měl jsem u sebe dvěstě korun, Linda sto. Celkem z nás tedy pani Roláčová vyždímala tři "kila".
,,Hm!" zakývala hlavou. ,,Peníze se vždycky hoděj! Takhle si aspoň budu moct zajít někam na oběd! A teď už vypadněte! A ať vás tu už nikdy nevidím!"
,,Harpyje jedna!" ulevil jsem si, když jsme byli z doslechu staré Roláčové. ,,Takle nás voškubat o peníze!"
,,Aspoň jsme se dozvěděli, co se stalo,"řekla Linda.
,,To jo, ale za jakou cenu! A navíc, můžeme tomu chlapovi věřit?"
,,Já si myslím že má pravdu!" řekla Linda. ,,Zažil sice hrůzy pekla a zešílel z toho, ale pamatuje si to."
Vzpoměl jsem si, co jsem včera viděl a že mají satanisté zítra v zahradě vykonat rituál, tak jsem ji vše vylíčil.
,,Příjdeme se tam podívat!" řekla. ,,Někde se schováme, aby nás neviděli a zjistíme, co vlastně dělají!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu???

tak klikni prosím 100% (441)

Komentáře

1 Kulgan Kulgan | Web | 25. června 2007 v 16:44 | Reagovat

To ale není tvůj příběh co?

2 Maryška Maryška | E-mail | Web | 27. června 2007 v 17:07 | Reagovat

ne není, ale líbi se mi

3 kikako kikako | 3. října 2008 v 13:45 | Reagovat

mas to tu suprovi libi se mi to tu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama