I upíři dokáži milovat 2

27. května 2007 v 14:19 | K.L.A.R.A.
… za chvíli ucítím prudkou bolest.Ten upír je hodně surovej.Naštvaný upíři, to nejni dobrá kombinace.A já ho naštvala.Nevím proč sem to dělala.Nevím proč sem si myslela že ho přemůžu.Ale udělala sem to.Pokusila sem se mu utýct…
Cítím, jak mi po krku teče krev kterou on nestačí pít.Cuká se mnou a pořád pije.Připadá mi to jako věčnost, ať už to skončí.Za chvíli se mi začínají podlamovat kolena.Spadnu.Ležím na zemi a cítím jak ze mě vyprchává život.Jak On ho ze mě vysál. ,,Ale copak .." říká s klidným hlasem, jako by neviděl že umírám.Že se trápím.Že mě to neskutečně bolí.Že chci, aby to už skončilo.,,Prosím, skonči to" říkám z posledních sil.,,Nene .. to by bylo moc jednoduchý.Já tě varoval kočičko.Neboj, ještě máš dost krve na to, aby si žila.Jenom si hodně dezorientovaná, přece jenom už sem toho z tebe vypil docela dost." Řekne utře si krev, kterou má kolem pusy a zase mě zvedá ze země za vlasy.Já už se na svých nohách neudržím.,,Jo a mimochodem.. máš moc dobrou krev.Je sladká jako med." řekne stejným tónem hlasu ještě předtím, než se do mě zase zakousne.Už necítím bolest.Jsem úplně bezvládná.Všechno mám před očima rozmazaný, ale on pije dál…
,,Ááá, tak konečně si se probudila" uslyším ten známej hlas.,,Co se sta …" nedořeknu to, protože se mi zamotá hlava a padnu do temnoty.
,,Nehejbej se prosimtě" uslyším tuhle větu, když se zase proberu.Uvidím, jak se nade mnou sklání ten upír.Ten upír co mi tolik ublížil.Vytřeštím svoje kukadla.,,Neboj .. to bude dobrý.Nemáš se čeho bát" řekne, když vidí, jak se bojím.,,Já.. to.. jak se nemám bát?!Vždyť ty .. ty, ty si mě skoro zabil." vypustím ze sebe.,,Omyl kotě.Já tě zabil" řekne s klidnou hlavou, jako kdyby se nic nedělo.,,Co??!!" zpanikařím.,,Hej, hej .. říkám klídek.Nebo zase omdlíš." zase mě tlačí zpátky do postele abych si lehla.Já ho radši poslechnu.Ale mísí se ve mně všechny pocity.Nevím co si mám myslet.Je tohle sen?Nebo to je skutečnost?
,,Takže já.Já sem taky upír?"odvážím se po nějaké chvíli vyslovit.,,No jo, seš" usměje se na mě a já zase vidím ty jeho špičáky jak se lesknou.Jenom nasucho polknu.,,Bože.Ty se mě ještě pořád bojíš?!" obrátí oči v sloup.,,Jo bojím .. a ty se divíš?Víš jak to bolelo?Proč si to udělal takhle drsně?Myslím že to šlo i tak, aby to nebolelo." řeknu s trochou drzosti.Až pozdě mi dojde, s jakým tónem sem to řekla.,,Už se v tobě začíná probouzet ta drzost" usmívá se ještě víc.,,A sorry že sem to udělal "bolestně".Ale já tě varoval.Neměla si mě praštit.To mě jako fakt naštvalo. Když sem naštvanej …" nedokončí to.Protože vidí, jak se tvářím.Mám strach.Opravdu velikej strach.Nevím co se bude dít.Jak budu od teď žít.,,Víš co?Teďka si lehni a spi.Už bude svítat.Zejtra ti řeknu pár zakladních věcí, který by si měla vědět.A hlavně se odsaď ani nehni jasný?!" poručí mi a já se pořádně zavrtám do postele.Už vidím jenom, jak se ta postava mění v černý flek.Čím je dál, tím se flek zmenšuje, až nakonec zmizí úplně.
,,Já určitě neusnu.Kruci, co se mi to stalo?Proč zrovna já?Jo blbá otázka.. no radši toho nechám" říkám si pro sebe.Jak sem si myslela že neusnu, to sem se velice mýlila.Hned jak sem přestala přemejšlet o tom, co se mi stalo, sem byla tuhá.
,,Tak, vstávej.Řikal sem že tě musím naučit pár věcí." Cloumá se mnou …… no jo, dyť já ještě ani nevím jak se menuje.,,Ježiši no jo.Co pořád máš, tobě se to řekne, takhle hned se vzpamatovat.A vůbec.Mám hlad" začíná se ve mně probouzet docela velká drzost.,,Super.To se zrovna hodí, tak asi půjdem na lov ne?" oblíká si ten černej dlouhej kabát.,,Hele, počkej .. já nevím.To asi nejni nejlepší nápad.Já ani takovej hlad nemám." zarazím se nakonec, protože si uvědomím, že budu muset zabíjet.,,No tak, přece nechceš umřít hlady že ne.A vůbec.Mě se taky nelíbilo, když sem měl poprvý někoho zabít, ale živit se nějak musíme." oblíká mě taky do nějaký bundy, nebo co to je.
,,Ty woe, dyť v týhle tmě nic neuvidím." říkám, jakmile vyjdem z toho schátralýho domu, kam mě odnesl.,,Toho se neboj.Uvidíš." řekne a táhne mě za sebou, páč já sem úplně slepá.
,,Hele, už docela vidím" řeknu za chvíli.,,Oky, to je dost že už ses rozkoukala." začne zase. ,,Hahaha, fakt děsně vtipný.Já tě taky nebuzeruju.A kde že je něco k tomu jídlu.Mám fakt velkej hlad."říkám a stojím za nim.,,Co je?Proč .." nedokončím větu.On mi totiž zacpe pusu.,,Psst! Vidíš?Táhle je tvoje první oběť." ukazuje na nějakýho vožralýho bezdomovce. ,,Co?!Si děláš prdel?Toho že se mám najíst?!" vyjedu na něj.,,Hej holka, nejseš ňáká drzá?"vyjede na mě.,,Hej chlapče a proč si ze mě teda dělal upíra?Já se tě vo to neprosila!" odseknu mu.On už to nevydrží a zavrčí na mě.,,Páni .. jak to děláš?To mě nejde .. vrr, vrr" zkouším vrčet a nic z toho že je asi zase nasranej si nedělám.,,Nech už toho a padej, jestli se chceš najíst."dojde mu trpělivost.,,Jo a pamatuj.Nesmíš pít až do posledního doušku.To tě jinak vezme sebou." ještě mě varuje a já du vstříc svojí první oběti.Sem hodně nejistá.Ale myslím že je to úplně normální.Vždyť du zabít člověka.
Pomalu se blížím.Ten chlap je fakt úplně na mol.Se divím že se vůbec udrží na nohou.Něco si žvatlá pro sebe.Já už stojím za nim.Jdu ještě blíž k němu.Když už ho chci kousnout, nemůžu.Prostě to nejde, vždyť zabíjím člověka.Zase se vzdálím.Stojím na rohu.A pozuruju ho.Pozoruju a snažím se dodat si odvahy.
Za chvíli ucítím nějakou sladkou vůni.Začnu se rozhlížet odkud to je.A nakonec zjistím, že je to ten bezdomovec.Řízl se o střep z flašky kterou rozbil.Ve mě se začne probouzet něco neznámýho.Najednou ze mě spadl ten strach.Neřeším to, jenom jdu po té vůni…
Když už jsem zase za nim.Tak už se nerozmejšlim a neřešim, že někoho zabiju.Prostě kousnu.Je to nádherný.Cítím, jak do mě vstupuje síla.A piju, pořád a pořád.Nepřestávám, ale najednou mě někdo odstrčí.Já zavrčím.Teda snažím se zavrčet a utřu si zbytek krve z pusy
,,Zbláznila ses?!Co sem ti řikal?!Ty chceš hned poprvý, co se napiješ umřít, nebo jak?!" zjistím že to mě odstrčil můj společník.,,Ne nechci, ale já bych už přestala, chtěla sem ještě malilinko." vymlouvám se.,,No jasně .. kdyby si vypila to malilinko, tak už se nikdy nenapiješ ničeho." Zase se na mě rozkřičí.,,Ježiši tak nemusíš, hned zase řvát.Copak ty si nikdy nedělal chyby?"bráním se.,,Ne nedělal, kdybych nějakou udělal, tak už nežiju.O mě se nestaral nikdo.Nikdo mi nevysvětloval co se smý a co ne.Musel sem na všechno přijít sám."říká.,,Oh, pardon, já zapomněla že seš dokonalej." řeknu ironicky.
,,Hele a jak že se to vlastně menuješ?"Já sem Marika." řeknu, když ze mě ta naštvanost vyprchá.,,Já sem ……
(k.l.a.r.a)
Nj holky sry .. zase tam nějni nic vo Billovi ani vo nikom jiným no :D ale já se polepším .. fakt xD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama