I upíři dokáži milovat 3

27. května 2007 v 14:20 | K.L.A.R.A.
…… ,,Já sem Mikey" představí se.,,Hmm, pěkný méno .. Mikey." usměju se.On mi úsměv oplatí.To je poprvý, co ho vidím smát se.,,Tak, kam pudem teďka?" řeknu po chvíli.,,Zavři oči a nech se překvapit" ani to nedořekne, chytne mě za ruku a táhne za sebou.
,,Kruci!" zakřičím.Neudržím s nim totiž krok, klopýtnu a spadnu na zem.,,Všechno v poho?" obrátí se Mikey ke mně.,,Jo myslím že jo" řeknu a zvedám se ze země.Mikey mi z tý země pomáhá taky.,,Odkdy seš tak hodnej?" rejpnu si.,,To by si chtěla vědět co?" zase se usměje.,,Ne" začnu se smát.Mikey chytne taky po chvíli výtlem.,,Oky, no.Už sme se nasmáli dost.Tak poď už.Jestli chceš vědět, kam tě chci dovíst." ,,Jo, to teda chci vědět, ale běhej trochu pomalejc jo?Nerada bych si zase natloukla." řeknu a zase Mikeyho chytím za ruku.,,Víš co?Už nepoběžíme." rozhodne.,,Tak jo." odpovím a pustím se jeho ruky.
,,Mikey?" řeknu trochu nerozhodně.,,Jo?" nadzvedne obočí.,,Můžu se tě na něco zeptat?" říkám dál se s tejným tónem hlasu.,,Jasný, klidně se ptej." ,,Jak si se stal upírem?" zeptám se a Mikey se zastaví.Když se dobrou chvíli nepohne, tak znervózním.Začíná mi nahánět hrůzu.,,Já … už ani nevím" prudce se na mě otočí a zase se usměje, tentokrát je to ale smutnej úsměv.,,Dobře, chápu.Nechceš se o tom bavit.To je dobrý." řeknu trochu smutně, ale když mi to říct nechce, tak ať je po jeho, říkám si v duchu.Dívám se do země a hraju si s kamínka co leží na cestě.,,A proč si udělal upíra ze mě?To sem se ještě nedozvěděla.Myslím že mám právo vědět to" zvednu za chvíli hlavu a podívám se mu do očí.Vypadá hodně, nevím jak to popsat.Možná smutně.Možná zoufale.Ale určitě nad něčím přemýšlí.Nebo možná i vzpomíná.,,Heej, slyšíš?"zamávám mu rukama před obličejem.,,Ccc co?" zmateně se na mě podívá.,,Ptala sem se tě, proč si udělal upíra ze mě." zopakuju mu svojí otázku.,,Ehm .. jo tohle." začne se zase dívat do země.,,Hele, řekneš mi to ještě dneska?!" lousknu před ním prstama.Mikey zavrčí.Zvedne hlavu a začne se ke mně pomaličku přibližovat.Má takovej, hodně zlej, až krutej pohled.Těma svejma očima mě úplně probodává.Začínám před ním couvat.Za chvíli narazím na zeď.Sem strašně vyděšená.Co udělá?Co od něj můžu očekávat? Už je u mě hrozně blízko.Ty jeho oči mě nepřestávají probodávat a vrčí.Pořád vrčí.
,,Hehe, copak se stalo?" vyloudím ze sebe s krásným úsměvem. ,,Proč si louskla těma prstama!" řekne tvrdě a zase zavrčí. ,,Já .. promiň.Ptala sem se tě na něco a ty si se díval do země.Tak sem chtěla nějak upoutat tvojí pozornost a louskla sem těma prstama.To sem dělala vždycky.Jako člověk." kdyby mi nevadil Mikeyho hrudník, tak bych se začala dívat do země.Mikey nic neřekne.Ani se nepohne.,,Ehm, Mikey?Hneš se ještě dneska?" řeknu drze.Vím že hodně riskuju, když je takhle naštvanej, ale já se prostě nepoučím.Naštěstí Mikey reaguje dobře.Jenom zavrčí a pak ode mě odstoupí.
,,Takže dneska už se asi nedozvím, kam si mě chtěl dovíst co?" posmutním.Ale ještě pořád mám z Mikeyho strach, divím se, že sem na něj promluvila.On opět nepromluví.Ale ani se nehne.Já bez něj nevím, jak se dostat tam, kde "bydlím" a tak si sednu na jeden velkej kamen opodál a přemýšlím o tom, jaký to bylo bejt člověk.Najednou my přijde na mysl moje nejlepší kamarádka.Míša.Jak se asi má, co dělá beze mě.Hledá mě vůbec?Všechny tyhle myšlenky se mi honí hlavou.
,,Víš proč nenávidím to louskání?" řekne najednou.Stojí za mnou a já, jak ho už nepozoruju, tak se šíleně leknu.,,Bože, víš jak sem se lekla?Jak si se dostal za mě?To bych tě přece musela vidět." snažím se uklidnit.,,Promiň, já nevěděl že se tak lekneš." sedne si ke mně na kamen a podívá se mi do očí.Má je nádherný, takový, tajemný.Pak moje oči sjedou na Mikeyho rty.On to vidí a chce toho využít.Začíná se ke mně pomalu přibližovat.Já zavírám oči.Za chvilinku se naše rty spojí.Nevím jak bych ten pocit, kdy jsou naše rty spojený, popsala.Nejde to vyjádřit.
,,Páni." jenom tohle slovíčko ze sebe dokážu vydat, když otevřu oči.Mikey se jenom sladce usměje a znovu mě políbí.
,,Jo a chtěl si mi říct, proč nemáš rád to louskání prstama." zeptám se ho.Chci se k němu přitulit, ale radši co neudělám, protože nevím, jak moc ten polibek bral vážně.A přece jenom z něm mám ještě strach.
,,No, to sem chtěl, takže." usměje se a já mu úsměv oplatím.,,Když sem byl ještě člověk.Tak sem se zamiloval do jedný dívky a ta ze mě udělala upíra.Ale neřekla mi, že už někoho má.A ten někdo, byl strašně žárlivej." vypráví Mikey.,,A jak se jmenoval?" zeptám se.,,Duvalier." řekl Mikey v mžiku.,,No, jak sem řekl, byl strašně žárlivej a jednou se nějak dozvěděl, že Valentine má ještě někoho, tak jí hned druhej den zabil.Sám.Prostě si jí zavolal a zabil jí jak nějakýho prašivýho psa.Já když sem se to dozvěděl, tak sem šel k Duvalierovi, abych se mu pomstil.Nějak sem nemyslel na to, jestli mě zabije, nebo co mi udělá.Chtěl sem se hlavně pomstít.Ale nevím proč ti tady vyprávím svůj život." smutně se usměje.,,Ne, já to chci vědět.Pokračuj prosím." řeknu. ,,Dobře" usměje se, tentokrát o trošku veseleji.,,Takže, chtěl sem se Duvalierovi pomstít, ale na následky už sem nemyslel.Samozřejmě že mě chytil.Věznil mě asi rok a každý, každičký den se chodil dívat na to jak …….
(k.l.a.r.a)
Prosííííím moc o komentáře :))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama