I upíři dokáži milovat 4

27. května 2007 v 14:21 | K.L.A.R.A.
… se chodil dívat na to, jak …. mě mučí" dopověděl.Já jen nasucho polkla.Nedokázala sem ze sebe vypravit ani slovíčko. "Vždycky …" pokračoval " … Když lousknul prsty, tak tím dal pokyn, ať mi daj buď ránu bičem, nebo něco horšího" opět přestane mluvit. "Nemusíš už nic říkat.Jestli nechceš." řeknu po chvíli. "Děkuju" nepatrně se usměje. "Ale dost o minulosti, pojď.." chytne mě za ruku a zase někam táhne. "Kam mě to zase vle…" přestanu mluvit protože před sebou uvidím ruské kolo. "…češ" když se vzpamatuju tak to slovo dopovím. Vidím před sebou totiž ruské kolo.Ruské kolo … to je symbol mého dětství.Jako malá jsem na něm byla skoro pořád.Milovala sem ho…
"Můžu?" otočím se na Mikeyho. "Věděl jsem to, tak se di posadit, já za chvíli přídu" odešel na chvíli pryč.Já už seděla a jenom sem na Mikeyho čekala.Za chvíli se vrátil a sednul si ke mně. "Jak si to udělal?" řeknu, když sme začali stoupat. "To je tajemství" usměje se.Já mu úsměv oplatím.Dál už nic neříkám.Už jsme úplně nahoře a já vidím domy.Svítí se v nich a já zase zavzpomínám na svojí rodinu, ale už se nerozbrečím…
"To bylo úžasný.Moc ti děkuju" usměju se, když stojím opět na zemi. "Nemáš zač" nahne se ke mně a políbí mě. "Už bysme měli jít domu, za chvíli bude svítat" podívá se na oblohu. "Jak to poznáš? Že bude svítat? Já to prostě nepoznám" zeptám se a taky se podívám na oblohu. "Neboj .. dej tomu čas.Já taky neuměl všechno hned" řekne. "Okey, ale eště jednu otázku mám.Kde vlastně bydlíme?" vykouzlím úsměv.Mikey se začne smát. "No co je?!" naoko se urazím. "Ale nic" přestane se smát, chytí mě za ruku a jdeme pomalu domu. "Ale možná že by už ses mohla naučit kudy domů.Nevím jestli s tebou budu moct chodit vždycky" promluví za chvíli. "No to já vím, měla bych, ale nemám moc dobrej orientační smysl" usměju se.Mikey mi úsměv oplatí.Podívá se navzájem do očí a po chvíli se opět políbíme. "Vidíš? I upíři dokáží milovat" sladce se usměje.Já už dál nic neříkám.
"Tak co, už si budeš pamatovat kudy domů?" zeptá se když stojí před prahem. "No já myslím že jo" jdu pomalu do domu.Na první pohled vypadá sice zchátrale, ale vevnitř je to nádherný.
"Dobrou" řekne Mikey a jde si lehnout do postele. "Dobrou" řeknu potichu a taky si lehnu.Převaluju se z boku na bok, až vstanu a jdu se podívat k oknu, je překryté silným závěsem, ale i tak do pokoje pronikne světlo.Vyhýbám se mu… alespoň se o to snažím.Přece jenom se mi nepovede vyhnout se všem paprskům úplně.Trochu mě popálí. "Au" syknu co nejtišeji, abych neprobudila Mikeyho.
"K oknu se za světla nestoupá" řekne najednou Mikey .. jenom dělal že spí.Po chvíli vstane a dojde ke mně.Já sedím v křesle a snažím se si ty popáleniny trochu zchladit.I když sou malý, bolí jako čert. "Máš štěstí že nebyli tak silný jako jsou v poledne" řekne a zavazuje mi tu ruku opatrně obvazem.I když se snaží aby se těch popálenin dotkl co nejméně, přesto syknu. "Promiň" podívá se mi do očí. "To je dobrý" usměju se na něj. "Mikey?" podívám se na něj. "Copak potřebuješ" usměje se, asi zase něco tuší. "Ty .. byl jsi někdy hodě popálený?" "No ano .. byl" dováže mi ruku. "Asi bysme měli jít ještě spát, je brzo" zvedne se a jde si zase lehnout do postele.Já poznala, že se o tom co se mu stalo bavit nechce, tak už se dál neptám.. Ten má opravdu hodně stinnou minulost ..
Chvíli ještě sedím v tom křesle.Přemýšlím, jestli si mám jít lehnout k Mikeymu.Mám strach aby mě neodmítl, ale co mi to říkal když jsme byli venku: "I upíři dokáží milovat" Opravdu to se mnou myslí vážně?A nebylo to všechno nějak moc rychlý?
Po chvíli se rozhodnu.Půjdu za Mikeym.
Marika lehce vklouzne k Mikeymu pod postel.Mikey se ani nehne.Jenom dál tupě zírá do stropu.Mariku to trochu znepokojuje, ale nakonec se odhodlá, nahne se k Mikeymu a políbí ho.Prvně něžně, ale on reaguje bouřlivě.Jeho polibky se okamžitě změní ve vášnivé.Marika mu je ihned opětuje.Začíná jí bloudit pod jejím volným tričkem a přitom ji laská na krku.Slyší jak krátce vzdychá.Po chvíli se vrátí na její plné rty a jejich chuť vnímá se zavřenými víčky.Jazykem vnikne do Maričiným vlhkým úst.. "Opravdu to chceš?" zeptá se, když se od sebe jejich rty oddálí. "Ano" řekne bez rozmyslu a opět spojí svoje rty s Mikeyovými (sry, ale nevím jak to vyskloňovat :D) Pak už se Marika Mikeyovi poddá úplně.
Poté usnou v objetí…
(k.l.a.r.a)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama