Říjen 2007

My Humps FAST - Hustý video

27. října 2007 v 17:43 black eyed peas
Určitě na to mrkněte. Je to fakt hustý

CD The Dutchess (Fergie) ke staženi (mp3)

25. října 2007 v 20:36 celá alba ke stažení
1. Fergalicious-->stahuj<--
2. Clumsy-->stahuj<--
3. All that i got-->stahuj<--
4. London bridge-->stahuj<--

5. Pedestal-->stahuj<--

6. Voodoo doll-->stahuj<--

7.Glamorous-->stahuj<--

8.Here i come-->stahuj<--

9. Velvet-->stahuj<--

10. Big girls donť cry-->stahuj<--

11. Mary Jane shoes-->stahuj<--

12. Losing my ground-->stahuj<--

13. Finally-->stahuj<--

14. Get your hands up-->stahuj<--

15. Wake up-->stahuj<--

CD Niemand hort dich (Nevada Tan) ke staženi (mp3)

25. října 2007 v 19:25 celá alba ke stažení
1. Revolution-->stahuj<--
2. So wie do-->stahuj<--
3. Neustart-->stahuj<--
4. Vorbei-->stahuj<--
5. Niemand hort dich-->stahuj<--
6. Warum-->stahuj<--
7. Wie es ist-->stahuj<--
8. Alles endet hier-->stahuj<--
9. Echo-->stahuj<--
10. Himmel hilf-->stahuj<--
11. Geht ab-->stahuj<--
12. Ein neuer tag-->stahuj<--

jsem v další SONB

25. října 2007 v 18:16 ♪JA JA JA JENOM JA♪
Please hlasujte pro mě -->TADY<--

Hlasujte please pro mě

21. října 2007 v 17:28 ♪JA JA JA JENOM JA♪
Hlasujte please pro mě --->TADY<---

vaše nápady

20. října 2007 v 18:00
Sem pište, co bych na tomhle blogu měla ještě dávat
za rubriky, co se vám líbi, co se vám nelíbi a co bych
tu neměla zbytečně cpát.

!!!PROSÍM PIŠTE, PROTOŽE JA SI NEVÍM RADY. VŮBEC NEVÍM CO SEM DÁVAT!!!

Kledba k pomstě, škodíci kouzlo

20. října 2007 v 17:39 | Maryška |  kledby
kledba k pomste
vyber si dobu ubyvajícího měsíce
napiš jmeno příslušne osoby na maly kousek pergamenu,umísti kotel mezi dve černe svíčky a třetí dale vzdalenou od tebe tak vznikne trojuhelník.zapal si k obrane nejake kadidlo
řekni na hlas že je vše připravene a hotove
levou rukou sypej do kotle sušene bylinky a v prave drž kouzelnou hulku s černym koncem,přitom nahlas říkej formulaci svojí myšlenky-kdy ma příslušna osoba přijitke škode,potvrd to z jakeho duvodu k ni ma prijit,a zahrn do toho i její jmeno(te osoby)
soustřed svoje myšlenky vyhradne na dotičnou osobu,zapal pentagram a nech ho padnout ho do kotlíku
fiksuj tvuj pohled pevne na dění.kruž hulkou nad kotlem a recituj mezi tím tvoji kledbu(nebo zel přaní pro dotičnou osobu)
nakonec popel s bylinami rozhazej venku na větru



Jak se ti líbí Apl.de.ap???

20. října 2007 v 12:01 ♪ANKETY♪
Bohužel jeho samotnou fotku nemám. Tak se mrkněte na fotky Black eyed peas. Myslím, že ho tam poznáte a kdyžtak jeho samotnou fotku sem dam pozdějic.....




Kdo z B.E.P se ti líbi nejvíc???

20. října 2007 v 11:50 ♪ANKETY♪
(zleva)Will.I.am, Taboo, Apl.de.ap, Fergie


Photos

20. října 2007 v 11:17 ♪GOTHIC♪


Darren Shan a Alisa Soto 6

8. října 2007 v 19:39 Daren Shan a Alisa Soto
Tak tohle je poslední část. :D Doufám, že se vám tahle povídka na pokračování líbila, do budoucna bych plánovala něco obdobně dlouhého, možná delšího. :D:D:D

S tím jsem usnul. Ráno jsem se vzbudil a uvědomil si, že je sobota, to znamená žádná škola, sakra. Musím tedy zajít k ní domů.
Oblékl jsem se do černé; Aliciin dům nebyl daleko, cesta tam mi zabrala jen pár minut; párkrát jsme se zhluboka nadechl, a pak jsem zazvonil.Nikdo neotvíral. Vtom jsem si všimnul okna nade mnou, možná že bych…
Zul jsem se a začal šplhat nahoru. Když jsem byl až u okna, zaklepal jsem na něj; k mému nesmírnému štěstí Alisa hned přišla, nemohla mě přes sklo slyšet, ale rty jsem jí naznačoval, aby mi otevřela okno.
"Panebože, Darrene, kde se tu bereš?" Vypadala zmateně. "A kde máš boty?"
"Můžu dovnitř?"
"Jasně že můžeš, ale…"
"Ke šplhání jsem použil svoje nehty, pamatuješ, co jsem ti řekl večer, slíbilas, že o tom budeš přemýšlet."
"Máš pravdu."
"Takže co?"
"Darrene, já vážně nevím, je to úžasné, tedy až na tu krvavou stránku věci, zdá se mi to trochu bizarní a abych tak řekla, ne zcela lidské."
"Aliso, ale já jsme jen poloviční člověk a později už nebudu člověk vůbec, vždyť jsem ti říkal, že když jsem se stal upírem, nejdřív jsem krev vůbec nepil, pamatuješ?"
"Ano, ale pak ses napil ze svého nejlepšího přítele."
"To je sice pravda, ale on umíral, a tím, že jsme se z něj napil, jsem uchoval část jeho osobnosti v sobě samém. Ale předtím jsem málem zemřel, ztratil jsem většinu svých schopností, po celou dobu jsem byl strašně unavený. Kdyby Sam tenkrát neumíral, nikdy bych se nenapil."
"Víš, co jsem zjistil, když jsme se tenkrát v té kavárně políbili?"
"Ne." Vypadala trošku vystrašeně.
"Zjistil jsem, Aliso, že tě miluji." Šokovaně na mě zírala.
"Aliso, neříkám to proto abych tě rozrušil, ale přeji si, kdyby ses rozhodla, že už mě nikdy nechceš vidět, abys věděla, co k tobě skutečně cítím."
"Darrene, taky tě miluji, ale všechny ty příběhy…vím, že jsi řekl, že nejsou pravdivé, ale je těžké na ně nemyslet." Rozplakala se; začal jsem jí slíbávat slzy a pak jsem vyhledal její ústa, polibek byl vášnivý, romantický, prostě perfektní. Nepřemýšlel jsem nad tím, prostě jsem jí vzal do náruče a položil jí do postele, sám jsem si lehl na ní; její ruce zabloudili pod moje tričko a prozkoumávaly vrchní část mého těla; projela mnou vlna vzrušení, bylo to tak smyslné, patřili jsme k sobě. Přerušil jsem polibek

"Co se děje?"
"Nic" Usmál jsem se na ní.
"Ale no tak, nelži mi."
"Nechci ti ublížit."
"Ublížit mi, ale vždyť je to tak příjemné, jak bys mi tím mohl ublížit?"
"Tak to prostě je, tohle je sice úžasné, ale já bych při tom mohl zapomenout, kdo veskutečnosti jsem. Mohl bych ti klidně zlomit nějakou kost. Musím být strašně moc opatrný, ale je těžké na to pořád myslet, když jsem tak blízko tebe."
"Přeci nejsi tak silný, ne?"
"Ukážu ti to, máš něco, co můžu zničit?"
"Počkej, podívám se." Když se vrátila nesla kovovou tyč.
"Chceš po mně, abych to ohnul?" Usmál jsem se tomu; vzal jsem si ji od ní a ohnul ji do tvaru srdce. Alisa na mě jen zírala.
"Sama vidíš; nechci ti ublížit."
"Chápu; nepůjdeme se projít?"
"Klidně, když chceš."
"Mohli bychom jít do hotelu?" Nadzvednul jsme obočí.
"Ne, tak jsme to nemyslela." Vyrazila ze sebe a trochu se začervenala.
"Jen jsem myslela, že bych se mohla pozdravit s Lartenem, minule jsme se ani pořádně neviděli."
"S panem Hroozleym? No, proč ne."

Za patnáct minut jsme už byli v hotelu.
"Kdepak je?" Zeptala se Alisa vzrušeně.
"Bude tu asi tak za hodinu a půl."
"Jakto?" Vypadala zmateně.
"Jestli to chceš vědět, spí ve vedlejší místnosti, a slunce zapadne za hodinu a půl; nerad se probouzí dřív."
"Dřív…, vždyť je noc."
"To sice ano, ale pro něj je to brzy, nezapomínej, že je to upír; některé z těch příběhů jsou pravdivé, pan Hroozley dává přednost nočnímu životu."
"Máš pravdu, jak jsem na to jen mohla zapomenout." Rozhlížela se po pokoji. "Co se tu dělo?" Ukázala na prasklinu, kterou jsem tu udělal před několika dny.
"Ale, byl jsem naštvaný sám na sebe - ochotný rozbít zeď." Usmál jsem se. "Ale když jsi tu se mnou, jsem naprosto spokojený." Řekl jsem a sedl si na gauč; sedla si mi na klín a přitiskla se ke mně.
Tak jsme tu leželi a vychutnávali přítomnost toho druhého.
Vtom vešel pan Hroozley.

"Zrovna jsem myslel na to, jak mi schází moje rakev…" začal, když v tom si nás všimnul.
"Á slečna Soto, jak milé vás opět vidět. Darrene, mohl bych vědět, co se tu děje."
Málem jsme usnul, musel jsem si promnout oči a pak jsem se na něj podíval.
"Můžete mi to zopakovat?"
"Byl bys tak laskav a sdělil mi, co se děje?"
"Jasně že jo, prostě se s vámi chtěla seznámit vhodným způsobem, ne jako… ale to je koneckonců jedno."
"A pak vás prostě napadlo usnout na gauči." Pozvedl na to obočí.
"Ale ne, ne, tak to vážně není, jenom jsme … co jsme dělali Aliso?"
"Zrovna jsme se mazlili, a to je jednoduší dělat na gauči než v posteli. A vy byste Lartene neměl smýšlet jinak, i přesto, že je Darrenovi třicet dva, mně je jenom patnáct; takže se o nás nemusíte bát."
"Přesně, mazlili jsme se." Opakoval jsem rozpačitě. Vážně teď řekla ´Lartene´?
"Máte naprostou pravdu, slečno Soto."
"Prosím, říkejte mi Alisa, byla bych ráda, kdybychom se k sobě chovali jako přátelé."
"Lartene, co kdybychom šli na večeři, ve tvém případě snídani." Řekl jsme a usmál se na něj.

Darren Shan a Alisa Soto 3

8. října 2007 v 19:35 Daren Shan a Alisa Soto
Apropos... :D Vzpomněla jsem si, že tahle povídka má označení M, kdyby to někoho zajímalo :D A to jen kvůli asi předposlední či jaké stránce - ale mezi námi, já bych tomu dala maximálně Téčko. :D:D:D



Alisa mi ukázala cestu do kavárny; vešli jsme a objednali si horkou čokoládu a oříškové sušenky; sedli jsme ke stolu v zadní části kavárny, měli jsme tak pro sebe trochu víc soukromí.

"Takže kde jsi bydlel?"
"Vpodstatě všude možně." Odpověděl jsem a Alisa se tomu zasmála; pak ovšem ztichla, když viděla, že to myslím vážně.
"Myslíš to vážně …to je hloupé." Zhluboka se nadechla.
"Ne, je to moje chyba, měl jsem očekávat takovouhle reakci, když jsem ti to podal tak nešikovně."
"Není to jenom tím, ale.." Odmlčela se.
"Ale co???" Zeptal jsem se trochu znepokojeně.
"Co ode mě chceš?" Vypálila trochu dotčeně.
"Co chci? Chci abychom byli přátelé, to je všechno. Neboj, nechci ti ublížit nebo tě dostat do postele." Řekl jsem mnohem tišeji, takže nikdo jiný nemohl zaslechnout má poslední slova.
"Tak proč se potom chováš tak mile?"
"Jak už jsem říkal, chtěl bych být tvým přítelem." Díval jsem se jí při tom zpříma do očí, nevydržela to a odvrátila pohled jinam.
"Fajn, je to jen tím, že nejsem zvyklá se takhle s lidmi bavit a hlavně ne s chlapci."
"Nevím, co na to říct, já… mysli si, že jsem divný, ale já nejsem jako ostatní." Řekl jsem trochu neohrabaně.
"Ale vždyť jsi typický příklad chlapce, který je mezi všemi oblíbený, jsi vysoký, pohledný a pohodový, v neposlední řadě i díky tomu oblečení - kožené bundě, černému tričku, dlouhým tmavým vlasům a černým očím. Mohl bys být nejpopulárnějším chlapcem na škole, ale ty tu zatím sedíš s ´neviditelnou´ Alisou, dívkou, o které nikdo neví, že existuje, je těžké tomu uvěřit."

"A co si o mě vlastně myslíš, já ti už řekl, co si myslím o tobě, ale klidně ti to zopakuji, jsi překrásná, milá, příjemná."
"Ehm… myslím si, že jsi pohledný, trošku víc vášnivý, ale, já nevím, nikdy jsem tímhle způsobem o chlapcích nepřemýšlela." Vážně si o mě myslí právě tohle? Wow! Kdyby věděla, že pod tím vším oblečením skrývám jizvy.

"Kdybys viděla moje tělo," Břitce se na mě zadívala, "Ne, tak jsem to nemyslel, ale kdybys viděla všechny moje jizvy; nejsou z nejpěknějších."
"Jizvy?" otázala se.
"Jasně, nezáleží na tom, jak jsem k nim přišel, stejně bys mi nevěřila a prosím, nesnaž se to na mě vyzvědět."

Jídlo nám přinesli v pravou chvíli; když jsme se najedli, opustili jsme kavárnu; už byla tma a Alisa se chystala domů.
"Chceš doprovodit?" Podíval jsem se na ní.
"Ale jistě." Oplatila mi úsměvem.
"Ukážeš mi cestu? Jsem tu nový."

Když jsme došli k Alisiinu domu, zastavili jsme se na prvním schodu; pak jsem udělal něco, o čem jsem si myslel, že na to nenajdu dostatek odvahy; naklonil jsem se k Alise, mé rty vyhledaly ty její a jemně jsem jí políbil. Vyčkával jsem na odezvu, jestli mám pokračovat, nebo to rychle skončit.Alisa se na mě podívala, nebyl jsem si jistý, ale zkusil jsem to znovu a tentokrát jsem polibek prohloubil. Nechtěl jsem nic zkazit, tak jsem jí popřál dobrou noc a odešel jsem.

Vešel jsem do hotelového pokoje a zavřel za sebou dveře jak nejtišeji jsem dovedl, nechtěl jsem upíra probudit, ale on už byl naneštěstí vzhůru a seděl v pokoji.
"Kde jsi byl?" Otázal se mě.
"Venku."Opáčil jsem nevinně.
"To vím taky, ale co jsi tam dělal?"
"Díval jsem na všechny ty teenagery, jak opouštějí školu a jdou domů." Řekl jsem smutně.
"A teď jsi doma?" Začínal mě štvát, ale hádal jsem, že to před ním stejně neutajím.
"Když už jsem si myslel, že všichni odešli, chtěl jsem následovat jejich příkladu, ale koutkem oka jsem zahlédl jednu dívku."
"Dívku!" Poškádlil mě pan Hroozley.
"Ano, dívku, kráčela sama, když jí najednou obstoupila skupinka chlapců, kteří po ní chtěli napsat úkoly. Řekla, že je pro ně nemá, a tak jí ten hlavní vlepil facku; naštval jsem se, nemám rád, když někdo někoho bije a zvlášť ne dívky, tak jsem vykročil směrem k nim." Dál jsem se nedostal.

"Řekni mi, žes to neudělal." Ani nedokončil větu a já už věděl o čem mluví.
"Ne, nezabil jsem ho, veskutečnosti jsem ho ani nezranil, …aspoň ne moc."
"Začali jsme se přít a já se rozesmál, protože on si myslel, že ho s jeho čtyřmi kamarády nepřeperu; byl pyšný na to, že byl třikrát po sobě šampiónem v boxu. Vysmál jsem se mu a on si to nenechal líbit; nevypadám zrovna moc silně."
"To tedy ne."
"Dobře, takže Max, tak se jmenoval, mě napadl, ale já se mu vyhnul a on skončil na zemi, to ho naštvalo ještě víc; abych to ukončil, zkroutil jsem mu ruku za záda. Začal pištět jako holka, donutil jsem ho, aby se omluvil a slíbil, že už nic podobného nikdy neudělá. Když jsme vyšli, pokusil se nás znovu napadnout. Vyzvedl jsem ho do vzduchu, abych mu předvedl, jakou mám sílu; pak jsme konečně odešli." Vysypal jsem ze sebe.

"A pak se dělo co?" Nadzvedl pan Hroozley obočí.
Vyprávěl jsem mu tedy o kavárně.
"Dobrá, jenom hlavně nedělej nic hloupého a neuváženého, jasné?"
"Jak si o mě můžete myslet takové věci?"
"Darrene?"
"Dobrá, dobrá, nebudu dělat žádné hlouposti."

Pan Hroozley odešel ven; já si mezitím nachvíli pustil televizi, a pak jsem šel spát.

Příští den jsem čekal na Alisu před školou; nic jsme si nenaplánovali, jen jsem si myslel, že by jí to mohlo připadat milé.

Opět vyšla až jako poslední, ale dnes už kolem ní nebyli žádní chlapci, kteří by jí vyhrožovali.
"Aliso, tady jsem!" zavolal jsem na ní.
"Darrene." Řekla překvapeně.
"Myslel jsem, že bys zase chtěla jít do kavárny."
"Darrene Shane, to má být pozvání na rande?" Usmála se tomu.
"Hádám že ano, takže co mi na to řekneš ty?"
"Ok, tohle přece nemůže škodit." A tak jsme vyrazili.

Darren Shan a Alisa Soto 2

8. října 2007 v 19:33 Daren Shan a Alisa Soto
"Copak si myslíš, že mě přepereš? Mě, který jsem už po tři roky šampiónem v boxu spolu s mými čtyřmi kamarády?" Zeptal se Max sebejistě. Měl prostě odejít, bylo by to pro ně pro všechny nejlepší řešení.

Alisa byla oproti nim drobná, nebyla příliš vysoká; měla světle hnědé vlasy, které jí sahaly po ramena, modré oči a růžové tvářičky. Byla skutečně překrásná a já jsem se divil, jak je možné, že nikoho nemá?

"Dám ti na výběr, když odejdeš, nic se ti nestane." Řekl mi Max. Začal jsem se usmívat, ale pak jsem se neudržel a rozesmál jsem se na celé kolo.
"Co je ti k smíchu?" Zeptal se mě Max a začal se tvářit naštvaně.
Musel jsem se několikrát zhluboka nadechnout, abych se uklidnil a pak jsem řekl: "Jen jsem si představil, jak zachvíli poběžíš s pláčem ke své mamince." Ostatní se tomu začali smát, ale přestali, když je Max sjel vražedným pohledem. Alisa se na mě překvapeně zadívala, myslela si, že si koleduji o malér.
"Jestli se chceš rvát, máš to mít." Řekl Max a skočil po mně. Byl jsem rychlejší než on, takže mi stačilo posunout se o dva kroky do strany a Max se tím pádem zabořil obličejem do země.
"Za to mi zaplatíš, cizáku." S tím se proti mě znovu vrhl. Přemýšlel jsem, proč se po tom všem ještě obtěžuje, takže jsem to rychle a trochu bolestivě ukončil. Když se ke mě Max přiblížil, popadnul jsem ho za paži a zkroutil mu ji za zády; Max při tom vykřikl bolestí.

"Copak povíš téhle mladé krásné dámě, která tu stojí před tebou?" zeptal jsem se a volnou rukou jsem ukázal na Alisu.
"Nic." Posunul jsem jeho ruku o kousíček výš.
"Dobře, dobře, omlouvám se, Aliso, už tě nebudu nikdy obtěžovat; a teď už mě pusť, bolí to!" Pustil jsem ho; Max se sesunul k zemi.

"Půjdeme?" optal jsem se Alisi a nabídl jí rámě; Alisa je přijala, ale vypadala trochu zmateně a šokovaně; společně jsme odcházeli od školy. Uslyšel jsem, jak se Max zvedá ze země a mumlá si pro sebe nějaké kletby.
"Omluv mě prosím," otočil jsem se na Alisu a pak se obrátil zpátky k Maxovi, který ke mně mezitím přistoupil. Vzal jsem ho za triko a zvedl ho ze země. Chtěl jsem mu jen ukázat, jak silný jsem.
"Rozluč se." Řekl jsem zlehka. Alisa se tomu zasmála; Max byl naprosto zdrcený; Nakonec se jakžtakž vzpamatoval.
"Sbohem, Aliso." Zamumlal spolu s několika dalšími nezřetelnými kletbami. Pustil jsem ho, pak jsme se bez sebemenších potíží vzdálili.

Došli jsme do parku, který byl asi padesát metrů od školy a sedli si; nejdřív jsme mlčeli. Rozhlížel jsem se kolem sebe, obklopovali nás vysoké stromy, hřiště a spousta zeleně. Ucítil jsem, že mě Alisa poočku sleduje; žasla nad tím, kdo mohu být.
"Děkuji ti." Zašeptala.
"Nemáš za co," Odpověděl jsem na to, "Udělal bych to kdykoli, nebyl to pro mě žádný problém, nesnáším, když někdo někoho bije, zvlášť dívky." Podíval jsem se na ní; její tvář byla opuchlá a trochu zarudlá.
"Bolí to?" Zeptal jsem se pohladil jí jemně po tváři.
"Jenom trochu." Odpověděla a zčervenala. Hádal jsem, že na takovéhle doteky asi moc zvyklá není; byla tak krásná; naoranžovělé sluneční světlo pozdního odpoledne její krásu ještě umocňovalo.

"Mimochodem, jmenuji se Darren."
"A já jsem Alisa Soto a ty jsi Darren ajakdál?" zeptala se.
Dál, to je složité. Darren Shan "zemřel" před dvaceti lety. Abych mohl putovat s panem Hroozlym, předstírali jsme mou smrt. Ale to se stalo před dvaceti lety, takže mi snad neublíží, když řeknu pravdu.
"Darren, Darren Shan." Odpověděl jsem jí.
"Darren Shan, co mi to jen připomíná?" Zamyslela se nahlas.
Teď je ten správný čas na to, abych na ní zapůsobil; místo toho jsem si připadal jako naprostý hlupák
"Mohu se dozvědět, kolik let je mému zachránci?" nasadila tón, jako kdyby byla princeznou v ohrožení a já byl její princ. Co na to mám jen odpovědět? Vypadám na šestnáct, ale veskutečnosti mi je třicet dva, nikdy jsem and tím vlastně ani moc nepřemýšlel.
"Je mi šestnáct, a tobě?"
"Patnáct."
"Už ti někdy někdo řekl, jak jsi překrásná?" Sám sebe jsem touhle otázkou překvapil, nepředpokládal jsem, že se na to zeptám, byly to jen mé myšlenky; ale co je řečeno, nejde už vzít zpátky.

"N..n..ne." zakoktala se. Hloupá otázka; sám jsem viděl jak zčervenala, když jsem se lehce dotknul její tváře, nechtěl jsem se na to zeptat.

"Proč se ptáš?" Proč se vlastně ptám? Myslím,že je nádherná; co jí na to mám odpovědět, vypadá teď trochu víc sebevědoměji.

"Není to zřejmé?" zeptal jsem se škádlivě.
"Patřím spíš mezi ty, které každý přehlíží a nebo je šikanuje, aby dělaly cizí domácí úkoly, ještě nikdo z nich mi neřekl, že jsem překrásná." Řekla tónem, ve kterém jsem se sám nevyznal.
Tohle bych měl ale zvládnout; nebyl jsem sice obeznámen s podobným dělením lidí do skupin, na mé škole nic takového nebylo, ale tenkrát mi také bylo jenom dvanáct a ne patnáct.

"Nevím, co o tobě tvrdí ostatní, já sám do školy nechodím, vyučuje mě můj otec, takže ti možná přijdu trošku divný, ale sám za sebe si myslím, že jsi překrásná." Řekl jsem upřímně. Všiml jsem si jak se zachvěla, já sám bych vedle ní mohl sedět klidně jen v trenkách a zima by mi nebyla - díky mé upíří krvi snáším chlad mnohem lépe než lidé -, ale jí ano.
"Je mi trochu zima a mám hlad, nešla by sis dát něco se mnou?" Zeptal jsem se jí. Prosím, ať řekne ano, ať řekne ano.
"To bude úžasné," Řekla a usmála se; nemohlo být víc než pět hodin, možná že i jenom půl páté.
"Jsi si jistá, že nemusíš jít domů na večeři?" Ujišťoval jsem se.
"Myslím, že nemusím; mamka opustila tátu když mi bylo deset, a on nikdy nevaří." Řekla trochu nešťastně.
"To je mi líto, jestli to pomůže bydlím také se svým otcem a velmi často se stěhujeme, ještě jsem nikdy neměl skutečné přátele." Když jsem nazýval pana Hroozlyeho svým otcem nebyla to přirozeně pravda, ale nadruhou stranu jsem se s Circo Mostruoso necestoval celkem dost, takže jsem si zas až tak moc nevymýšlel.